Minihoror

Dům vypadal zachovale a i jeho cena byla přijatelná. Proto se oba manželé rozhodli, že jej koupí. Po prohlídce seděli v kuchyni u stolu a hospodyně, která patřila téměř ke zdejšímu inventáři, jim chystala kávu.
"Slyšela jsem, že tady straší?" zeptala se ještě pro jistotu budoucí majitelka domu.
Hospodyně se zatvářila udiveně: "Tady? Kdepak, pani. Pracuju tady už štyrycet let a žádný strašidlo sem tady eště neviděla!"
Zpod kamen vylezla černobílá kočka a protáhla se. Paní si zakryla ústa i nos. Její manžel se zeptal: "Co je tohle?"
"To je jenom naše Valentýna, pane," odpověděla hospodyně, vzala z kredence misku, nalila do ní mléko a postavila ji na zem.
"Budete ji muset dát pryč."
"To nejde, pane. Ona je věrná tomuhle domu, je to přece kočka, to víte."
Kočka se zabývala pitím mléka a rozhovorem o sobě se nedala vyrušovat.
Pán se nedal odbýt: "Je mi to líto, ale v tom případě ji asi budete muset utratit. Moje manželka nesnáší kočičí pach."
"Tahleta kočka ale nesmrdí, pane!" ohradila se dotčeně hospodyně.
"Nechtěl jsem vaši přítelkyni urazit," omlouval se pán. "Ale každý živý tvor má určitý pach, i když ho třeba u některých zvířat většina lidí necítí. Moje žena je bohužel na kočičí pach alergická. Proto, jestliže tento dům koupíme, bude z něj kočka muset pryč."
"Zaručuju vám, pane, že tahleta kočka žádnej pach nemá!" odpověděla vítězně hospodyně. Pán si povzdechl nad její neschopností pochopit tak jednoduchý fakt z biologie.
Kočka dopila, způsobně si oblízla vousy a důstojně vyšla zavřeným francouzským oknem na terasu. Miska u kamen byla plná mléka.